Probudil mě ze spaní
černý drak
prý se mnou poletí až do oblak
byl nádherný až přecházel mi zrak.

Než stihla jsem cokoli říct,
na hřbet posadil si mě,
a vylétli jsme z okna mrakům vstříc,
a já bála se šíleně.

A drak se vznesl ještě výš
jako by nebyla zemská tíž,

tiše jsme pluli nad městem.

Spatřila jsem další draky
a můj drak začal s příběhem.
O mocných dračích lidech,
jimž patřila kdysi tato zem.

Žili s draky bok po boku.
Kam se jenom poděli?
Lidskému zlu podlehli
až téměř zmizeli.

Draci je stále hledají
ztracené
v krutém lidském světě
a v jejich návrat doufají.

Jsem jedna z nich.
A černý drak patří ke mně.

Mé druhé já.

Je čas k návratu,
ale já chci zůstat s ním,
přece tam nepatřím!

Je to náš osud.
Osud dračích lidí.
Žít v lidském světě navěky.

Nejsme však sami,
každý svého draka má.

Své druhé já.

A proto zas spokojeně usínám.
Černý drak zůstane se mnou.

Je ráno.
Byl to jen sen?
Běžím k oknu a doufám,
že spatřím mého draka.

Ano, je tam,
prohání se ve výškách
mezi oblaky.
Ostatní ho ale nevidí.

JE TU JEN PRO MĚ.